Hřbitov kvete a to hlavně díky péči Zuzany Kazmirowské

28.10.2019

Od jara 2018 se věnují hřbitovu u kostela v Horním Žďáru různí dobrovolníci. Jsou to pracovníci firmy Pepperl + Fuchs z Trutnova, mezinárodní skupina přátel z Prahy i jednotlivci. Významná je pomoc handicapovaných obyvatel DOZP a chráněného bydlení ze zařízení Barevné domky Hajnice, kteří takto mají možnost rozvíjet své dovednosti a provádět společensky užitečnou činnost. Zatím dojíždějí do Žďáru pravidelně dva, ale možná od příštího jara přibydou i další lidé z trutnovského chráněného bydlení.

Hlavním cílem je odhalit veškeré hroby, které částečně zmizely pod nánosy zeminy, vztyčit povalené náhrobky a pokud lze, lepit a vracet na místo rozbité náhrobní desky a porcelánové tabulky. Vše je prováděno pod odborným vedením lidí s odpovídajícími znalostmi a zkušenostmi.

Výzdoba náhrobků byla ojediněle bohatá a tvořily ji především porcelánové plastiky ukřižovaného Krista a různě provedených andílků. Dochovaly se bohužel pouze fragmenty, které jsou pečlivě sbírány, čištěny a uchovány pro budoucí vystavení v kostele po jeho renovaci. Porcelánové sošky pocházely s největší pravděpodobností z Pohlovy porcelánky v Žacléři.

Při čištění, třídění a lepení pomáhají pečliví a trpěliví klienti denního stacionáře Klokan v Hořicích.

Odhalování a identifikace hrobů probíhá ve spolupráci s místními německými rodáky a jejich potomky. Jsme v kontaktu s přímými příbuznými pohřbených a dozvídáme se touto cestou leccos zajímavého o životě vsi do roku 1945.

Hřbitov se samozřejmě nikdy nepovede uvést do původního stavu, ale jeho jedinečnost spočívá právě v tom, že zde staré náhrobky nejsou rušeny. Není zde potřeba nových hrobových míst, když prostor není používán jako aktuální pohřebiště. Je možné ho postupně citlivě a s úctou k lidem, kteří po staletí vytvářeli dějiny místa a jejichž příběh násilně přervala válka, měnit v přírodní a meditační zahradu, v místo klidu a usmíření, místo vlídné k lidem i nejrůznějším živočichům, kteří tam nacházejí útočiště a zdroj obživy. Tomu odpovídá i zvolený způsob zahradní úpravy a údržby plochy a kombinace rostlin.

Rostliny používané pro osazování hrobů jsou množeny v rámci aktivizačních činností s klienty DOZP v Hajnici. Takto se na zvelebování hřbitova podílejí i lidé méně pohybliví, kteří by práci přímo v terénu nemohli provádět.

Změny na hřbitově jsou zjevné, pokud někdo zná výchozí stav. Na podzim se podařilo objevit rozvaliny kostnice, o jejíž existenci nám vypravoval pamětník, pan Franz Niepel. Práce stále pokračují a hřbitov žije. Na jaře se můžeme těšit na kvetoucí cibuloviny. Opět jich přibylo díky daru paní Edith Niepel, která má na hřbitově pohřbenou sestřičku, dvě babičky, dědečka a tetu - mimochodem mladou mentálně postiženou ženu usmrcenou v rámci "čištění rasy" nacisty.

Přijďte se určitě podívat, v kteroukoliv roční dobu má hřbitov své kouzlo, ale na jaře a v létě je samozřejmě veselejší.

Je obtížné děkovat někomu a nezapomenout na jiné, ale přece bych ráda jmenovala konkrétně.

Na prvním místě děkuji své rodině, manželovi a dětem. Mají pochopení pro mou poměrně rozsáhlou "volnočasovou aktivitu" a děti již nejednou účinně přiložily ruku k dílu.

Společné dílo je možné díky vstřícnosti obce Hajnice (vloni opravené schody u vstupu ke hřbitovu nám nesmírně usnadňují život).

Těžko bych se obešla bez podpory lidí ze spolku NaŽďár.

Barevné domky umožňují svým klientům činnost na hřbitově, což je spojeno s nutností zajišťovat přepravu a je to zkrátka "něco navíc" v náročném provozu zařízení. A samozřejmě dík patří mým spolupracovníkům na místě, Aleně Horské a Davidu Matějkovi.

Děkuji také stacionáři Klokan v Hořicích za pochopení pro poněkud netradiční, ale užitečnou činnost (čištění na hřbitově nalezených střepů).

Děkuji pracovníkům Květné zahrady Kroměříž, zejména vedoucí zahrady, paní Ing. Lence Křesadlové, za sběr a zaslání semen letničkových směsí.

Vážím si ochoty, věrnosti a neskutečné píle firemních dobrovolníků z Pepperl + Fuchs.

Za skupinu skvělých kamarádů z Prahy poděkuji alespoň jejich organizátorce Kristině Gybasové, která svým pracovním nadšením dokáže strhnout všechny okolo.

Velký dík patří panu PhDr. Jiřímu Němečkovi z Hradce Králové za praktickou pomoc i odborné rady a poskytnuté pomůcky pro opravu náhrobků.

Dílo by se nedařilo bez morální i hmotné podpory rodáků, paní Edith Niepel původně z Výšinky, pana Franze Niepela (nejsou příbuzní) z Dubového Dvora a Helmuta Kocha, rovněž z této osady.

Rostliny vykopané na Helmutově zahradě v dalekém Gardelegen a přivezené jako dárek do Žďáru jsou krásným symbolem přátelství, které může vyrůst i z rozvalin

Tak to začalo - jaro 2018