Geocaching - Máme Kešku u kostela
Drazí hledači pokladů, kešek, kačenek a dobrodružství! Hlásíme, že máme u kostela jednu novou k Vaší sbírce :)
Podrobné oficiální informace jsou zde: odkaz na Geocaching
---
"Milí příznivci geocachingu,
při vašem putování přírodou za dobrodružným poznáním jste se dostali až ke kostelu sv. Jana Křtitele v Hajnici Horním Žďáru. Buďte zde vítáni!
Pokud kostel není náhodou otevřený, doufáme, že najdete příležitost se do něho podívat při některé z akcí, které se zde pravidelně pořádají (koncerty, výstavy, bohoslužby, setkání). Více se dozvíte na stránkách místního spolku NaŽďár a na jeho facebooku.
Pokud se ale chcete hned dozvědět něco o tajemném kostele, jeho minulosti a o společenství lidí kolem něj, čtěte, prosím, dále.
Spolek vznikl v roce 2016, věnuje se mimo jiné hudbě v pěveckém sboru, zvelebuje náves, na které stojí od roku 2022 hojně využívaná klubovna, a má momentálně ve správě i kostel, který v roce 2018 předala, i s přilehlým hřbitovem, římskokatolická církev do vlastnictví obci Hajnice. NaŽďár s podporou obce Hajnice a s pomocí řady dobrovolníků, včetně lidí se zdravotním handicapem, a ve spojení s německými příbuznými lidí ve Žďáru pohřbených pečuje o hřbitov, který se postupně změnil z téměř neprostupného porostu náletových dřevin v přírodní a zároveň pietní zahradu. Díky darům mnoha příznivců se povedlo v roce 2021 vyměnit šindele na hřbitovní zdi. To, co zatím tolik vidět není, ale spolek tomu věnuje velké úsilí, to je snaha o zachování a úpravu kostela, aby sloužil jako společenské a kulturní centrum. Na stránkách spolku najdete např. informace o architektonické soutěži a studiích, které při ní v roce 2021 vznikly.
Byla by to opravdu škoda nechat bez povšimnutí chátrat stavbu, která byla pro celá staletí pro místní obyvatelstvo velice důležitá a jejíž kamenné základy a zdivo stavěli naši předci už někdy před polovinou 14. století.
Z té doby se nám dochovala ve více méně původní podobě zadní část kostela, kde v presbytáři vidíte úzké gotické okénko. Zní velmi významně jeho popis odborníky, architekty. Tato slova (najdete pod textem) ve mně vzbuzují obdiv a úctu. Proto, prosím, věnujte okénku náležitou pozornost. Kdyby mohlo vyprávět!
V průběhu staletí byl kostel různě upravován. Vcházelo se do něho zboku, na jižní straně.
Na začátku 17. století musela být zbudována zvonice pro zvon z roku 1603. Její podobu a přesné umístění nelze jednoznačně určit.
Ale to nebyl konec změn.
Výsledkem barokní přestavby v druhé polovině 18. století byla dnešní zděná věž s portálem. Tehdy vznikla i současná sakristie na severní straně a předsíň pro kněze přicházející od fary do kostela, rovnou k presbytáři, na straně jižní.
Z let 1852-1855 se dochovaly už poměrně podrobné zápisy o úpravách, které obnášely výstavbu zastřešeného schodiště na kůr a do věže, pořízení věžních hodin, nových varhan a křížové cesty a hlavně výměnu gotických oken za okna současná.
Je zajímavé si přečíst, jak tuto modernizaci vnímal svého času kněz, romantický archeolog a vlastenec, František Petera Rohoznický, putující na podzim 1856 naším krajem (najdete pod textem).
Ve 20 letech 20. století byla křížová klenba v presbytáři (kněžišti) nahrazena plochým stropem s malbou Nejsvětější Trojice. Tím i vítězný oblouk mezi kostelní lodí a kněžištěm získal jiný, dnešní tvar. Na stěnách presbytáře přibyla další vrstva výmalby, s motivem jetelového kříže a iniciálami IHS (Iesus Hominum Salvator – Ježíš spasitel lidstva). V presbytáři jsou v hlubší vrstvě omítky patrné fragmenty maleb (postava s vousem, sloup), snad z 16. století, kdy kostel sloužil luteránské církvi.
Po nuceném poválečném odchodu německého obyvatelstva z obce a po nastolení komunistického režimu v naší zemi se žďárský kostel nevyhnul osudu mnoha podobných sakrálních staveb v pohraničí. Chátral a mohl sloužit jen velmi omezeně původnímu účelu. Na faře už nežil kněz a duchovní správce dojížděl z Pilníkova. Hřbitov postupně přestal být používán jako pohřebiště, pustnul a náhrobky na něm byly záměrně ničeny. Když už na konci 60. let 20. století hrozila kostelu demolice, přece jen se tehdejší památkáři rozhodli podpořit jeho záchranu. V letech 1970-71 byl zcela znovu postaven propadlý strop v lodi a v presbytáři. Šindelová střešní krytina byla nahrazena eternitovými šablonami. Šindele pokrývají nadále jen střechu věže a sanktusové věžičky, která musela být postavena zcela nová. Vznikl ústupek mezi vyšším krovem lodi a nižším krovem presbytáře. Opravena byla hřbitovní zeď, stržena roubená márnice, zazděna branka mezi farní zahradou a hřbitovem a novými šindeli pokryta stříška na zdi.
Z vnitřního vybavení kostela se nedochovalo téměř nic, jen několik lavic, poničená zpovědnice z roku 1925, silně poškozená kazatelna patrně ze 17. století a torzo barokního oltáře z roku 1707, pod jehož dřevěným obložením se skrývá středověká kamenná oltářní mensa (stůl).
Pohnuté válečné časy znamenaly opakovaně zkázu pro zvony v kostele. Za první světové války byly v roce 1915 zrekvírovány (zabaveny) a jako surovina pro výrobu zbraní použity tři zvony. V červnu roku 1922 místní obyvatelé slavnostně umístili do kostela jako náhradu tři nové zvony, v dobré víře, že tam vydrží na věky (zvon střední, umíráček a nejmenší zvon do sanktusové věžičky, sloužící při mešním obřadu proměňování). Uběhlo 20 let a v lednu 1942 byly tyto zvony znovu sejmuty a použity pro válečné účely. Do dnešních dní zůstal naštěstí zachován zvon z roku 1603. Jeho hlas se při výjimečných příležitostech krásně rozléhá, když zpívá podle nápisu, který na sobě nese:
Ich ruffe mit hellem Klang, zu Sagen Gott dem Herrn Dank, und die Menschen allerzeit, erinnere Ihrer Sterblichkeit
Volám jasným hlasem, abych děkoval Bohu a lidem všech dob připomínal jejich smrtelnost.
----------------------------------------------------------------------------------
K okénku v presbytáři:
Je to původní gotické okno, jehož vnější špalety se kvůli světlu rozvírají mnohem více než vnitřní a jsou překlenuty nízkým segmentovým záklenkem. Ostění okna bylo provedeno jen v samotném vrcholu, nepochybně z ekonomických důvodů. Je vytesáno z jednoho kusu kamene a má podobu nepravidelně zahrocené archivolty. Bankál okna je na obou stranách zešikmen. (Uličný, 2020, s.19)
Ze zápisků Františka Petery Rohoznického :
Již r.1384 měl tento starožitný, v gotickém slohu vystavěný chrámek sv. Jana Křtitele svého faráře, zachovav až do r. 1855 svou gotickou podobu. Ale tohoto r.1855 byl obnoven uvnitř i zevnitř a obílen, a při tom obnovení vybourána okna jeho gotická s oblouky lomenými, proto prý, že byl tuze tmavý, a okna novomódní čtyřhranná, větší udělána. Jen jediné staré podlouhlé a uzounké zůstalo na památku, a to vzadu při sakristii záoltářní k straně severní (…) Bohužel, ježto předtím v tom starobylém chrámku jeho velebná temnota svatou plnila hrůzou duši nábožnou, nyní ta novomódní jeho osvěta těší ovšem oko, ale srdce roztržité činí, a tak více z nábožnosti vyráží. To jsou lidé pro starožitniny necitliví! (Horák,2020,s.13-14)
Použitá literatura
DEMUTH, Josef at.al.Trautenauer Bezirkskunde und Königinhofer Heimatkunde.Nürnberg:Helmut Preußler Verlag,1883. ISBN 3-912332-93-1
Gemeinde – Gedenkbuch der Gemeinde:Obersoor begonnen im Jahre 1923, SOkA Trutnov
HORÁK, Václav at.al. O našich pokladech 8. Trutnov: Trutnov -město draka,z.s., 2020. ISBN978-80-907768-1-4
Pfarrkronik Soor, 1909-1945, SOkA Trutnov
PRIX, Dalibor at.al. Středověké venkovské kostely východních Čech. Praha: Atrefactum, 2020.ISBN 978-80-88283-55-3
ULIČNÝ, Petr. Horní Žďár kostel sv. Jana Křtitele Stavebně historický průzkum, prosinec 2019–září 2020"