4. Stanoviště - Okno do minulosti

Dnes romantické místo s krásným výhledem na Krkonoše a s půvabnou kapličkou pod lipami, Sovinec nebo Olimberk (z původního německého názvu Eulenberg), bývalo osadou s asi sedmnácti domy. Do dnešní doby se dochovaly pouhé dva.
Až do konce druhé světové války se zde německé obyvatelstvo živilo především zemědělstvím. Někteří muži si vydělávali také jako lesní dělníci na polesí města Pilníkova nebo na stavbách v bližším i vzdálenějším okolí. V 19. i na počátku 20. století bylo velmi rozšířené domácí tkalcování. Někteří lidé, i dívky, často už ve věku patnácti let, pracovali v textilních manufakturách nebo továrnách v Pilníkově a v Nových Kocbeřích.
Do kostela, do školy a do hospody se chodilo do Žďáru. K lékaři (pokud vůbec) až do Hajnice nebo do Pilníkova. Tam za první republiky působil vyhlášený skvělý Dr. Voska.
Četné byly kontakty se nedalekým Dubovým Dvorem, podporované skutečností, že mladí lidé z obou osad navzájem často uzavírali sňatky. A kromě toho tam bylo možno popít a porozprávět v hostinci Schnabel, zatímco na Sovinci hospoda chyběla.
Ačkoliv ve 20. letech 20.století probíhala v trutnovském okrese elektrifikace, na Sovinci se ještě za druhé světové války svítilo petrolejkami.
Často se ve starostech, kterých nebývalo málo, lidé uchylovali v modlitbě. K těmto účelům sloužila kaple, patrně z roku 1901. Měla zvon, jehož hlas zněl pravidelně ráno, v poledne a večer a oznamoval také úmrtí. Byl zabaven v roce 1942 pro válečné účely. Ženy, které v době války prožívaly strach o své blízké, vojáky, do kaple nosily jejich podobenky a prosily o ochranu. Ve druhé polovině minulého století kaple chátrala a dočkala renovace a originální výzdoby na začátku nového tisíciletí přičiněním královédvorského umělce, pana Miloše Petery, a místních obyvatel. Nový zvonek v kapli nese jméno Daniel.
Za postavení kaple vděčíme panu Heinrichu Hampelovi. V malém remízku na louce na dohled od kaple můžeme ještě viděli malé zbytky jeho domu a zavzpomínat na časy minulé…otevřít okno do minulosti….
Usedlost byla ve vlastnictví rodiny zhruba sto let, až do konce druhé světové války. Rodily se zde a bohužel i umíraly děti, stárli tu udření hospodáři. Rodina obdělávala svá políčka a nezbytným zdrojem obživy byla také zvířata, dvě nebo tři krávy, prase, drůbež. Bylo třeba živit děti i rodiče na výminku. Heinrich si vydělával také jako tovaryš v řezbářské a sochařské dílně Franze Schenka v Huntířově nebo vykonával zednické práce. Jeho žena Franziska se starala o domácnost, děti a hospodářství. Čtyři z šesti dětí se narodily v zimě a můžeme si představit, jak asi náročný byl život ve stísněných podmínkách venkovského stavení, když krajinu zavál sníh, mrzlo a bylo nutné kupř. prát pro miminka
pleny. Syn Franz se narodil 31. prosince 1882 a pomáhala mu na svět, stejně jako jeho otci, osvědčená porodní bába, Barbara Tamm z Dolního Žďáru. Později šla nejstarší dcera Marie do služby do Huntířova, dcera Filomena se živila jako domácí tkadlena pro faktorii Popper und Sommernitz v Pilníkově (tkalcovna lnu a bavlny). Syn Franz bohužel zemřel jako šestiletý a dům rodičů nakonec převzal Josef Neumanna z Kocléřova (Ketzelsdorf), za kterého se provdala dcera Berta. Josef pracoval jako dřevorubec na polesí města Pilníkova. Jeho rodina vykonávala také službu zvoníka v kapli.
Heinrichova manželka Franziska se dožila sedmdesáti osmi let. Zemřela v roce 1936, dva roky po manželovi, a její náhrobek se ve Žďáru dochoval. Porcelánovou tabulku odvezli potomci do Německa v době, kdy byl hřbitov zpustlý.
Kdo vyjde po cestě kolem kaple na kopec, najde menší výklenkovou kapli u borovice. Zde stávaly dvě usedlosti, které patřily k nejstarším v osadě. Postavila je rozvětvená rodina Kühnel. Kapli, ve které stávala socha, nechal zřídit, neznámo kdy, Franz Kühnel, který se narodil roku 1868. Jeho dcera Regina se provdala za Josefa Patzaka. Obě rodiny, Patzak i Kühnel, pak vždy hovořily o "naší kapli".
Po skončení druhé světové války začala postupná proměna Sovince. Mnohé domy pustly, jejich zařízení mizelo.
Dva domy začala využívat dvorská skupina organizace Junák, která směla po zákazu nacistů z roku 1940 obnovit veřejně činnost. Jeden dům, zvaný "Skautíkov", sloužil chlapcům a stojí u lesa dodnes. Druhý, poblíž rozcestí, pojmenovaný "Děvín" využívaly dívky. V roce 1950 byly po zákazu činnosti komunisty domy Junáku zabaveny. Vyprávění pamětníků skautských aktivit na Sovinci i více informací o celé osadě byste našli v publikaci, kterou vlastním nákladem vydal pan Radomír Roup. Jeden exemplář věnoval Státnímu okresnímu archivu v Trutnově.
Ze Sovince pocházel pan Wilhelm Urban, který působil jako starosta v Hajnici v letech 1991 -1998.

Dům rodiny Brath na Sovinci, bez datace.

Druhá polovina 40.let 20.století

Hrob Franzisky Hampel na hřbitově v Horním Žďáru a tabulka z náhrobku.

Výklenková kaple na Sovinci, rok 1942, děvče vlevo Maria Patzak, chlapec vlevo Ernst Kühnel, vnučka a vnuk Franze Kühnela, který nechal kapličku postavit.

Tuto prezentaci, sběr informací a fotografií připravila: Zuzana Kazmirowská