3. Stanoviště - Dubový Dvůr Rozcestí
Idylická osada Dubový Dvůr (Eichelhof) byla prý v němčině pojmenována podle dubového lesa, který zde dříve rostl a poskytoval krmivo v podobě žaludů prasatům chovaným v jedné usedlosti. Přesný název by česky měl tedy být spíše Žaludový Dvůr (die Eichel – německy žalud). Ale to by asi neznělo hezky.
Ke vzniku osady na konci 18. stol. zřejmě přispělo zrušení nevolnictví a její rozvoj pokračoval v 19. stol. i na počátku 20. stol. Do konce druhé světové války stálo po obou stranách cesty k Sovinci i cesty na Záboří až do údolíčka Zábořského potoka (Kleine Not – Nouzínek) celkem asi třicet domů, které si stavěli zejména rolníci původem ze Záboří, Kocléřova nebo ze Žďáru.
Protože zemědělství často nestačilo k obživě početných rodin, bylo běžné domácí tkalcování pro faktorství Franz Schirmer Soor (Žďár), Popper und Sommernitz Pilnikau (Pilníkov) a Deutsch Prausnitz (Brusnice- dnes část obce Hajnice) a Alois Fiedler Deutsch Prausnitz. Ve druhé polovině 19. stol. začali obyvatelé Dubového Dvora docházet také do tkalcovny hedvábí v Kocbeřích (firma Eisenberger Neurettendorf - Nové Kocbeře). Muži si často vydělávali jako zedníci a tesaři na stavbách v okolí.
V roce 1901 obyvatelé Dubového Dvora postavili kapli Sv. Rodiny nedaleko hostince. Ten, v budově dodnes zachované, provozovala po několik generací rodina Schnabel. Na letním bytě zde rád odpočíval spisovatel Othmar Fiebiger, rodák ze Starých Buků, autor textu písně "Eichelhof", ke které hudbu složil Theodor Schober ze Žďáru.
Do kostela a do školy do Žďáru se chodilo po cestě, která byla prodloužením cesty ze Záboří a je dnes součástí pastvin. Přístupná je v zimě a připomíná ji torzo kříže zřízeného v roce 1912 manželi Patzak, jejichž dům stával u rozcestí.
Dubový Dvůr měl vlastní skupinu dobrovolných hasičů, kteří patřili k jednotce z Horního Žďáru, a od roku 1938 disponovali tedy velmi ceněnou přenosnou motorovou stříkačkou. Její zbytky nalezl v roce 1978 pan Franz Pohl, bývalý aktivní hasič, v hromadě sutin vedle zrušené hospody.
Rybník, dnes ve vlastnictví místní organizace Českého rybářského svazu Dvůr Králové nad Labem, vznikl na místě vlhkých luk až po druhé světové válce. Tehdy se nové české obyvatelstvo v osadě různě střídalo, domů ubývalo až začala osada sloužit zejména rekreačním účelům.
Pravidelně se do milovaného rodištěm, Dubového Dvora, vraceli zejména pan Helmut Koch (narozen 1940) a pan Franz Niepel (1930–2020). Významně podpořili opravu zchátralé kaple v roce 2012 a pořízení zvonu do kaple v roce 2019. Původní zvon byl zrekvírován pro válečné účely v roce 1942.
Oba udržovali přátelské vztahy s místním českým obyvatelstvem, sledovali se zájmem činnost spolku NaŽďár a měli radost z každého pokroku při údržbě kostela ve Žďáru a přilehlého hřbitova, na kterém odpočívají jejich příbuzní a předci.
Torzo kříže u staré cesty z Dubového Dvora do Žďáru. Kříž nechali postavit manželé Franz a Julie
Patzak v roce 1912.
Poškozený kříž s Kristem a soška P. Marie z výklenku pod křížem byly přemístěny na soukromý
pozemek jednoho z rekreačních objektů na Dubovém Dvoře.
Dům Franze Patzaka, stav v 60. letech 20. stol.
Pan Franz Niepel v roce 2013, kdy slavil výročí 50 let vysvěcení na kněze.
Rodný dům pana Franze Niepela, ještě existující, bez stodoly, na Dubovém Dvoře, na fotce patrně jeho prarodiče Josef a Wilhelmine Pischel a matka Marie, asi z doby kolem 1. světové války.
Hroby s dochovanými betonovými náhrobky, Josef (vlevo) a Wilhelmine (vpravo) Pischel.
Paní Anna Koch se synem Horstem (mladší bratr pana Helmuta Kocha), v pozadí již zbořený dům Marie Lauer na Dubovém Dvoře, rok 1943
Pan Helmut Koch při instalaci zvonu v kapli na Dubovém Dvoře 8.7. 2019 a zvon posvěcený při mši v kostele sv. Jana Křtitele v Horním Žďáru dne 6.7. 2019.
Koch Helmut (vpravo) a Král Patrik ze Sovince v kapli na Dubovém Dvoře. Pan Král se zasloužil o provedení opravy kaple a také o instalaci zvonu. Fotka z roku 2019.
Hostinec Schnabel na Dubovém Dvoře, historická pohlednice
Tuto prezentaci, sběr informací a fotografií připravila: Zuzana Kazmirowská