2. Stanoviště - Vyhlídka U Břízy

28.05.2000

Tělovýchova ve Žďáru

Tělovýchovný spolek byl ve Žďáru založen v roce 1921. Prvním náčelníkem byl mladý učitel Karl Russ a metodické vedení zajišťovali zkušenější "bratři", Turnbrüder, z tělovýchovného spolku ze Záboří.
Cvičení probíhalo na hřišti na louce mezi školou a kostelem. Cvičily i ženy, děti a mládež.
Právě skupina mládeže a dětí pod vedením učitelů (Russ, Tomm, Barth) získala ocenění na "Turnfestu" * v Trutnově Horním Starém Městě v roce 1926.
I žďárský spolek pořádal turnaje a slavnosti, např. v roce 1929 okresní "Turnfest", který se konaly na louce v místě dnešní požární nádrže. Zároveň v tomto roce postavil hostinský Reinhold Tamm nový sál, který mohl spolek využívat pro gymnastická cvičení na bradlech, hrazdě a koni. Velmi schopným gymnastou byl Franz Pusch, čalouník z Výšinky. Nejednou obdržel cenu vítěze – věnec z dubového listí.
Oblíbenou disciplínou, ve které žďárské družstvo vynikalo, byl fistball.
Spolek organizoval také kulturní akce, setkání, dožínkové slavnosti, plesy, nacvičoval lidové tance a písně a samozřejmě usiloval o podporu národní německé identity, čehož bylo později zneužito nacistickou ideologií. Tehdy se i původní prapor německé tělovýchovné jednoty s křížem složeným ze čtyř písmen "F" (heslo "Frisch, from, fröhlich, frei ist die deutsche Turnerei") začal podobat symbolu hákového kříže. Fakticky ale právě druhá světová válka silně utlumila až ukončila činnost žďárského tělovýchovného spolku, protože většina mladých mužů musela narukovat do armády a ženy i děti měly dost starostí se zajištěním chodu hospodářství.

* Turnfest byla slavnost členů tělovýchovných spolků, při které se konala kromě cvičení i skupinová vystoupení se zpěvem a tancem.

Stany tělovýchovného spolku ve Žďáru, 30. léta 20. st.

Cvičenci žďárského tělovýchovného spolku, začátek 30. let 20.st.

Fotografie žďárského tělovýchovného spolku nejspíše zachycuje vítězný návrat dětí a mládeže v doprovodu učitelů z Turnfestu v Trutnově Horním Starém Městě v roce 1926. Na tvářích dětí je patrná únava z tuhého pochodu. Rodiny je dle slov pamětníků vítaly se slzami dojetí a radosti v očích a vesnice ještě dlouho "žila" touto událostí.
Můžeme si povšimnout trofeje ověnčené dubovými ratolestmi (německý národní symbol) a praporu spolku s turnerským křížem složeným ze čtyř písmen "F"

Zmizelá osada Kaiserstücken

Název osady je podle pověsti odvozen od toho, že zde Josef II při jedné ze svých tajných "inspekčních" cest po monarchii v převlečení ukazoval rolníkům, jak správně orat.
Asi patnáct domů se nacházelo v prostoru mezi cestou z Výšinky na Dubový Dvůr a Novým Zábořím a nad Zábořským potokem. Některé z nich jsou vyznačeny na archivní mapě již v roce 1841. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím a vydělávali si často také jako domácí tkalci nebo docházeli do tkalcovny hedvábí do Nových Kocbeří. Osada měla vlastní kapli i svého pekaře. Stavení začala po nuceném vysídlení německého obyvatelstva mizet již v 50. letech 20. století.
Do nedávné doby existovaly pouhé dva domy, jeden bohužel vyhořel v roce 2014. Byl více než sto let, až do konce druhé světové války, ve vlastnictví rodiny Luschnitz. Jeho předposlední majitel, Anton Luschnitz, se v domě narodil 20. října 1854. Náhrobní tabulka na hřbitově ve Žďáru, kde byl pohřben v roce 1936, nám odhaluje jeho podobu.
Byl to rolník a domácí tkadlec, který dodával látku do žďárského faktorství Franze Schirmera. Později se stal také hajným ve farním lese (lesní pozemky nedaleko domu). Po smrti manželky Pauline (nejspíše v prvních letech 20.století) vedla domácnost nejstarší dcera Marie. Syn Franz byl zedníkem, dcera Emma byla služebnou v Nových Kocbeřích, dcery Berta a Paulina pracovaly v tkalcovně hedvábí tamtéž.

Opuštěný dům byl v roce 1950 rozhodnutím rady MNV Horní Žďár přidělen do nájmu panu JUDr. Bedřichu Kadlasovi ze Dvora Králové n.L., který vykonával tzv. patronát nad účetnictvím obce a místního JZD (tedy dozor a pomoc z titulu jeho funkce úředníka Okresního národního výboru ve Dvoře Králové nad Labem). Pod domem se nacházel pramen, ve kterém bylo možné chladit sud s pivem. Nad hlubokou studánkou na kraji lesa zbudovali Kadlasovi přístřešek. Okolo rostly hojně bledule jarní. Vyskytovaly se zde i zmije. Zchátralá šindelová střešní krytina musela být nahrazena lepenkou a eternitem ze stodoly domu, který JZD bouralo na Sovinci. V chalupě stála pec. Později Kadlasovi chalupu zakoupili a využívali ji i v další generaci a po přestěhování do Trutnova jako rekreační objekt. Pan Jan Kadlas, syn pana Bedřicha, pracoval jako ekonom Státního statku Hajnice. V roce1991 Kadlasovi dům z důvodu stěhování prodali. Majitelé se pak v průběhu doby měnili. Požár v dubnu 2014 stavení v podstatě zničil. Shořela i krásná mohutná lípa. Zbytky domu byly nakonec strženy.